Pokus o vysvětlení mého léčení

Protože je můj systém léčení poněkud neobvyklý, dovolte mi pokusit se trochu ho objasnit (to vysvětlení ale není pravdivé - je to pouze pokus "popsat nepopsatelné" pomocí možných připodobnění):

1) Pacienta přijímám na dobu minimálně dvou let a neurčuji pořadí změn v těle
Kdybychom se od narození vyvíjeli pouze v čase (bez dalších vlivů) byl by náš stav podstatně lepší, než je okamžitá realita. Znamená to, že jsme v každém okamžiku zdevastovanější, než bychom měli být. Naše tělo je ale řízeno systémem, který je součástí těla, vyhodnocuje průběh našeho stavu ve všech souvislostech a hodnotí pouze, zda náš současný stav odpovídá předcházejícímu vývoji (součtu všech vlivů). Pokud ano, považuje náš systém náš stav za správný a nespustí obranné mechanizmy, i když my sami sebe považujeme za nemocné (včetně např. nádorových onemocnění). Současně ale "mimo nás" je systém, který pouze matematicky propočítává "vrozené dispozice krát čas" - tj. vytváří jakýsi matematický model dokonalosti každého z nás. Nedokážu vysvětlit jak a proč, ale dosavadní poznatky mě vedou k názoru, že dokážu své pacienty "přepnout" na tento druhý systém a jejich těla (a vše ostatní) se začnou upravovat podle "ideálního" vzorce (neboť vzhledem k ideálu je každý bod těla najednou něčím nesprávný). Pacienta tedy "přepnu" a "držím ho tam", ale více dělat nemohu, protože tento Systém je vyšší než naše poznatky a silnější než naše možnosti a mé pokusy zasahovat do průběhu dalších dějů (například určováním pořadí odstraňování problémů) by pouze vše zdržovaly.
Dva roky "připojení do systému" obvykle stačí ke zrekonstruování těla a odstranění (nebo alespoň výrazné úpravě) nejen problémů, o kterých pacient ví (a které ho ke mně přivedly), ale i problémů skrytých, které se podílely na problémech projevených (např. je obvykle nutné k odstranění bolestí ramen dát do pořádku plíce).

2) Pacient je po celou dobu nepřetržitě ovlivňován

3) Nejsem v kontaktu s tělem nemocného a nepoznám ani, když např. zemře
Oba body vysvětlím současně:
Já osobně na nemocného nepůsobím, ale díky mým schopnostem je jeho organizmus měněn (mluvím sice stále o těle a organizmu, ale je tím míněno "vše, co se ho týká"). Jediné přirovnání, které mě napadlo, je princip vodojemu: Každý jednotlivý pacient je připojen k vodovodní síti, kterou k němu (do něj) přichází nepřetržitě voda. Já jsem ale správce vodojemu a správce vodovodní sítě a mojí starostí je, aby bylo stále dost vody a aby se dostala až ke koncovému uživateli - ale vzhledem k počtu uživatelů nemohu každého "hlídat"
Zaměňme vodu za jakési univerzální Fluidum a máme stavební materiál řízený Systémem.

(Přestože je součet možností Fluida a Systému prakticky neomezený, výsledný efekt je omezen mojí postupně se snižující neschopností. Jinak řečeno - všechno to pracuje do úrovně mých možností, které ale vytrvalým tréninkem a meditacemi stále zvyšuji.)

4) Neurčuji pořadí odstraňování problémů
Představte si trychtýř s vodou (tj. s Vašimi problémy). Výška hladiny v okamžiku zahájení mého působení je 100% (jako 100% problémů) a nejužší místo dole je absolutní 0% (ideální, ale nedosažitelný stav). Vlivem "přepojení" nemocného začne pomalu hladina klesat. Někde mezi těmito dvěma hladinami je úroveň relativní nuly - Vámi požadovaný stav (nebo nejbližší možný stav - zatím neumím např. nahradit chybějící tkáně).
Úmyslně to přirovnávám ke hladině vody, protože každý jeden problém je (nepoznanou) součástí (nepoznané) množiny dějů a pouze jejich celkovou úpravou může hladina pomalu klesat. Kdybych chtěl ovlivňovat pořadí změn, maximálně bych na chvíli hladinu rozbouřil.
Samozřejmě platí, že čím blíže k úrovni relativní nuly, tím pomaleji se vše mění (neboť jsou dotčeny a měněny nejhlubší příčiny problémů). A když je dosaženo úrovně relativní nuly, tak je nezbytné působit ještě minimálně 3 měsíce - protože je nezbytné dostat se pod (před) počátek problémů. Z toho plyne, že skutečně nejkratší možná doba nezbytného působení je více než 12 měsíců.

5) Nepotřebuji znát diagnózu
Na základě svých dlouhodobých pozorování (zhruba 10 let) jsem dospěl k závěru, že každá diagnostika nebo konkrétní diagnóza - ať už provedená lékařem nebo léčitelem - je omezena schopnostmi a možnostmi toho, kdo ji provádí. Navíc je mnohem více toho, co nevíme (neboť nikdo neví, co neví), než toho, co víme alespoň trochu.
Z toho všeho, co jsem popsal v bodech 1 - 3 je patrné, že mé léčení na dálku není omezeno potřebou znalosti konkrétních problémů. Princip je založen na spuštění potřebných mechanizmů na základě porovnání "ideálu" a okamžitého stavu (tedy alespoň já si to tak vysvětluji)

6) Trvanlivost vytvořených změn a dosažených stavů
Není jednoduché odpovědět na otázku jestli budou mnou vytvořené změny trvalé. To já prostě nevím, ale i kdyby nebyly trvalé, tak vydrží i několik let. Já ale nabízím po skončení dvou let léčení další působení za udržovací poplatek. Vzniká tím sice jakoby taková zvláštní závislost, ale je nutné si uvědomit, že žádné změny na světě nemůžou být trvalého charakteru - mohou být pouze dlouhodobé. Čas, jako jeden z faktorů vývoje (a tím stárnutí a zhoršování fyzického stavu) nelze zastavit. Během mého působení je měněn systém člověka tak, aby se co nejvíce přiblížil jakémusi jeho vlastnímu ideálu, který mu byl dán na počátku a který říká, jak by na tom byl, kdyby se měnil pouze v čase bez vnějších a jiných faktorů. A právě vliv těchto vnějších faktorů je při mém působení natolik zmenšen, že se tělo "začne obracet k lepšímu". Tedy "čím déle mám člověka pod svým vlivem, tím méně tyto faktory mají vliv na jeho vývoj". A když přestanu, postupně (ale zcela pochopitelně) začnou opět nabývat na síle, i když trvá delší dobu, než opět převládnou.

Netvrdím, že mnou použitá připodobnění jsou pravdivá. Nic lepšího jsem ale dosud nevymyslel.

Ivan Gellner

Způsob léčení...

nahoru