Untitled Page

Trochu o sobě

Protože jsem si vědom toho, že je obsah tohoto příspěvku silně kontroverzní, dovolím si nejdříve napsat několik řádků o sobě:

Vzhledem ke svému středně zdravotnickému a následně středně technickému vzdělání jsem do prosince 1989 patřil k lidem, kteří nebrali léčitelství a podobné záležitosti vážně. Byl jsem to, čemu se dnes říká Skeptik. Nezajímal jsem se o duchovní nauky, zesměšňoval jsem vše, co se týkalo tzv. psychotroniky a bylo mi dobře. Ale v lednu 1990 jsem se - obrazně řečeno - probudil, a uměl jsem ze dne na den věci, které jsem do té doby považoval za nesmyslné a kterým jsem se do té doby vysmíval - např. diagnostikovat na dálku apod. Podotýkám, že jsem o tyto schopnosti nestál a - zejména v počátečních letech - mi natolik komplikovaly život, že jsem si často pokládal otázku, jestli to vůbec stojí za to. Prožíval jsem vlny nadšení a následných depresí (např. jsem prožil během prvních dvou let sedmkrát až třídenní stavy, kdy jsem neovládal pohyb končetin, špatně jsem mluvil apod.).

Asi po půl roce diagnostikování jsem začal také léčit. Následující dva roky jsem pracoval v ordinaci jednoho soukromého lékaře a díky jeho "dobrozdání" jsem již v roce 1991 zcela oficiálně léčil a diagnostikoval. Dalších zhruba 8 let jsem studoval duchovní nauky a jiné filozofie, několik hodin denně meditoval a věnoval se intenzívně diagnostice a léčitelství. Od roku 1994 jsem profesionální léčitel - živnostník.

Podrobný popis všeho, co jsem v té době prožíval a co mě postupně přivedlo k mým dnešním názorům a schopnostem, jsem napsal ve svém třídílném spisu "Krok za krokem, při využití magicko-mystické filozofie .." (nakladatelství Vodnář). Po celých těch uplynulých deset let jsem (snad s výjimkou názoru na karmu a reinkarnace) víceméně ctil standardní názory na léčitelství - tj. prováděl jsem diagnostiku, hledal příčiny, léčil a známými (zejména duchovními) způsoby vysvětloval vše, co se vysvětlit dalo. Řekl bych, že jsem se snažil být "léčitel podle příruček". Změnil jsem způsob života, věnoval jsem se mystickým i magickým filozofiím. Přesto jsem ale nikdy nepřistoupil na obecně vnucovaný názor, že léčitelství (a jiné tzv. psychotronické schopnosti) je Boží dar. Vždy jsem prosazoval názor, že existuje-li nějaký Boží dar, potom je to život sám, ale léčitelství je obyčejná profese, o nic důležitější než např. dlaždič nebo konstruktér. Přesto jsem studoval různé filozofie, Bibli, magické spisy, hledal souvislosti a vysvětloval a vytvářel teorie. Množství prožitých zážitků a vizí mi dovolovalo nahlédnout do zvláštních zákoutí vesmíru...

Ale během roku 1998 jsem postupně přicházel k názoru, že jakékoliv vysvětlování i jakákoliv filozofie jsou svým způsobem omezující, protože vytváří v člověku bloky o tom, co je a není možné nebo dovoleno atd. Uvědomil jsem si, že jakákoliv představa je omezující a brání tomu, co by se stalo bez ní. (Např. léčitel řekne nemocnému, že mu přiložením rukou dodá energii. Ve skutečnosti by tím přiložením rukou vyvolal mnohem více dějů, o kterých ani neví, ale tím, že řekl, že dodá energii, všechny ostatní možnosti zablokoval.) Uvědomil jsem si také, že (slovy jednoho mého známého) "pravda je pouhý nedostatek argumentů proti". Přestal jsem se tedy zabývat teoriemi a vysvětlováním. Oprostil jsem se od svazujících filozofií a pocitů a následně jsem pocítil obrovské uvolnění.

Malé odbočení 1

Uvědomil jsem si, že (jakoby) existují dva Vesmíry:

Prvnímu z nich říkám Bublinový a jeho podstatou je, že vznikl sumarizací našich představ. Je to pro nás "ten skutečný Vesmír". Je to velká (nekonečně velká) bublina, která se stále zvětšuje s každou naší další představou, že něco nějak je. Je nafukován filozofickými i technickými představami. A každý z nás, kdo hledá na něco odpověď, ji zde nachází - ale vždy ve smyslu své filozofie a svých představ. A tím, že dospěl k názoru, že "to" pochopil, přifoukl opět trochu bublinu. V tomto Vesmíru se vše jakoby točí dokola. Protože tento Vesmír je vytvořen z našich představ, je v něm (zcela logicky) pro určitou skupinu lidí nejvyšší hodnotou Bůh. Neboť Bůh je potřeba nikoliv realita. Jsem tedy přesvědčen, že člověk stvořil Boha (především proto, aby si tím pomohl při vysvětlování nevysvětlitelného).

Druhému Vesmíru říkám Filozofický - ne proto, že obsahuje filozofie, ale proto, že není prokazatelný. Je to onen nevysvětlitelný tvůrčí (tvořivý) Vesmír, který je tvořen pouze a jedině nekonečnou množinou zákonů a jejich kombinací, jejichž produktem je náš fyzický (a fyzikální) Vesmír. Tento Vesmír se děje a bude se dít tak jak má. Jsem přesvědčen, že nikdo nikdy nemůže pochopit jeho principy a proto není možné pochopit ani žádné univerzální principy života. Tento Vesmír prostě je (ale pouze ve smyslu pojmu, neboť zákon je pouze pojem - a definicí zákona nedefinujeme zákon sám, ale jeho nám poznatelnou podmnožinu. Navíc ani sumarizací všech známých podmnožin nedosáhneme poznání podstaty).

Na základě těchto dvou poznatků jsem dospěl k přesvědčení, že člověk nemůže pochopit, co sám nestvořil. Proto nemůžeme pochopit a vysvětlit, proč žijeme, co je před a po životě apod. Ale můžeme pochopit a vysvětlit produkty své vlastní práce. Můžeme se poučit ze všeho kolem nás (co jsme nestvořili) a použít to pro svoje potřeby. Chtít pochopit Filozofický Vesmír je ale (dle mého přesvědčení) ztráta času.