Počet návštěv od r.1998:
Kontaktní údaje:
lecitel.ivan@gmail.com
(doplňující informace
tlačítko "Další kontakty")
Datum poslední úpravy:
11/2011
Webovský pocítadlo

léčitel Ivan Gellner - léčení na dálku
Můj nestandardní přístup (nejen)
k léčitelství...
Moje přednáška z IX/1999 na Mezinárodním sympóziu alternativní medicíny v Bratislavě
Ještě trochu o sobě

Na základě předchozích zjištění zhruba od jara roku 1999 už jenom léčím prostřednictvím hluboké meditace, takže mohu říct, že medituji více než šest hodin denně. Za meditaci ovšem považuji pouze a jenom stav absolutního klidu mysli, nikoliv mozek plný představ o tom, že něco nějak je.

A proč tento obšírnější úvod?... Protože jsem ve spojení s těmito změnami přístupu k léčitelství a tzv. duchovním naukám získal schopnost působit (obrazně řečeno) na kohokoliv, kdykoliv, kdekoliv, nejen bez jeho spolupráce - ale i bez jeho vědomí a bez znalosti jeho problémů. Tedy on nemusí vědět o mě a já nemusím vědět nic o něm. Nepotřebuji znát jeho problémy a nepotřebuji ani jeho fotografii nebo jiný tzv. kontakt - stačí mi zapsat si např., že je to teta neteře babičky strýce té paní, která telefonovala 23.6.1999. Vlastně musím pouze toho člověka na základě nějaké žádosti "přijmout za pacienta".

Nyní se vyjádřím podrobněji k jednotlivým bodům předcházejícího odstavce. Chci ale předeslat, že nemluvím o obecné platnosti toho, co zde budu říkat, protože za obecně platné nepovažuji v mimosmyslové oblasti vůbec nic. Prezentuji zde pouze své názory, které mi umožňují dělat to, co dělám. Řeknu-li tedy, že nepotřebuji diagnózu, neříkám tím zároveň, že ji nepotřebuje nikdo, protože jsou způsoby léčení (např. bylinky), které bez diagnózy, nebo alespoň znalosti subjektivních problémů, nejdou. Stejně tak pokud naznačuji, že nejsem příznivcem teorie karmy (podrobněji viz můj výše uvedený spis), neříkám tím jestli karma je nebo není, ale říkám, že nemám potřebu v ni věřit. (I karma je součástí Bublinového Vesmíru - protože je potřebou určité skupiny lidí. Je to přece zcela pravdivý způsob vysvětlení určitých dějů - ale z hlediska jedné konkrétní filozofie.)

Nejdříve jsem ustoupil od diagnostiky a hledání příčin.

Nebylo to ale proto, že bych to neuměl. Od roku 1990 jsem dva roky diagnostikoval přímo v ordinaci jednoho brněnského lékaře a s několika dalšími jsem spolupracoval. Navíc jsem během několika let rozvinul a upravil tzv. čínskou diagnostiku a následně jsem vypracoval jakousi pohledovou genetickou diagnostiku, která je podrobně popsána v mé výše uvedené knize. Od diagnostiky jsem odstoupil především proto, že jsem si uvědomil, že "nikdo neví, co neví" a tedy že (nejen) psychotronická diagnostika je "subjektivní vyhodnocení stavu v mezích možností a vědomostí". Stejně tak je, podle mého názoru, určování příčiny nemoci nebo problému opět pouze definování toho, co já sám - a navíc pouze ve smyslu mé filozofie - považuji za příčinu. Jsem přesvědčen, že psychotronická diagnostika a tzv. příčina nemoci jsou faktory víceméně omezující - a současně omezené schopnostmi jedince. Řekneme-li např. že tento určitý problém má původ v činech minulého života, musíme si současně uvědomit, že minulý život je důsledkem předminulého života atd. Když půjdeme do důsledků, potom skutečnou a jedinou příčinou všeho je jenom a pouze Adam a Eva ve své symbolické prvotnosti. Tím ale neříkám, že nemoc nemá svoji příčinu. Pouze říkám, že obvyklé stanovení příčiny je vždy přísně ve smyslu osobně přijaté filozofie. Např. příčinu rakoviny plic můžeme vysvětlit například jako důsledek chyby v minulém životě (to v souladu s východní filozofií) nebo také jako přebytek živlu ohně v plících (v souladu se živlovým směrem magie) nebo úplně jinak. Podstatné ale je pouze to, jestli se skutečně jedná o rakovinu plic.

Můj osobní názor je ten, že nic nevysvětluji, ale snažím se to vyléčit.

Dalším důvodem, proč jsem přestal s diagnostikou a hledáním příčin je aspekt morální. Nepovažuji za správné říkat lidem věci, které neví. Považuji za správné je těchto problémů zbavit i když o nich neví. Proč mám pacientovi, kterého bolí rameno říct, že ho to bolí proto, že mu začíná rakovina plic, nebo že má srdce těsně před infarktem? Odstraním-li tento zdroj bolesti, bolest ramene ustoupí. Není přitom v žádném případě nutné, abych ho uváděl do stresu sdělením mého přesvědčení o stavu jeho orgánů nebo jiných náležitostí.

Malé odbočení 2

Dovolím si další malé odbočení: Je důležité si uvědomit především rozdíl mezi diagnostikou a diagnózou. Diagnostika je stanovení problémové oblasti ve zcela obecné rovině. K této činnosti není potřeba ani znalost anatomie, protože mohu říct: "Nelíbí se mi Vaše pravá polovina hrudníku v přední části.." (a měla by následovat věta: "... ale to nevadí, já Vám to odstraním".) Na druhé straně diagnóza je konkrétní pojmenování nemoci podle lékařských zvyklostí. A tady je potřeba vědět, že pojmenování nemoci je ve skutečnosti dohodnuté pojmenování sumarizace výsledků určitých (nejčastěji laboratorních) testů.Není tedy možné někomu říkat, že má např. zánět močových cest, když nemá laboratorně prokázanou bílkovinu v moči, protože právě tento nález se jmenuje "zánět močových cest".

Z hlediska takto chápaných významů jsem zásadně proti určování a sdělování diagnóz - nikoliv proti sdělování diagnostiky. Navíc - k čemu je hlasité sdělení diagnózy (ale i diagnostiky), když stejně nemocný chce být zbaven problémů. I když budu patřit do kategorie těch léčitelů, kteří potřebují diagnostiku pro určení konkrétní terapie, nemusím ji sdělovat nahlas a tím často uvádět nemocného do stresu. Bohužel je dnes v módě sdělovat tu nejhorší diagnózu (aniž by byla prokázána jinak než psychotronicky) a tím vytvořit psychickou závislost nemocného na sobě (jsem-li léčitel). Z hlediska lékařského není k ničemu ani když tzv. rozeznám nemoc včas - pokud již není projevena nebo potvrditelná laboratorně. A toto by mělo být kritériem pro sdělování diagnostiky (a možná i diagnózy) - sdělit pouze to, co je prokazatelné laboratorně, chci-li současně poslat nemocného k lékaři. Pokud ho ale chci léčit, tak proč bych mu to měl říkat? A navíc - neumím si představit, jak bych reagoval, kdyby mi léčitel řekl, že mám rakovinu a lékařský test by ji neprokázal. V takovém případě budu už až do smrti žít v nervozitě, kdo z nich měl pravdu.
nahoru
Přepis mé přednášky:

1. Trochu o sobě
2. Ještě trochu o sobě
3. Je nemoc poučením?
4. Nestandardní přístup k léčení
5. Jak vidím vývoj chronických nemocí
6. Hodnocení průběhu léčení
7. Závěrem

Pozn. V textu je použito slovo "psychotronická diagnostika" jako souhrnný název pro všechny druhy a typy bezpřístrojové diagnostiky